V dnesním clánku nám clen klanu MAU, Petr Baumgartner alias Rowdy, predstaví a popíse celkový prubeh tretího srazu drzitelu evropského ocenení za první místo z clanbase a pokoritele mezinárodního klanu The Edge ve hre Hidden and Dangerous2.
Rok se s rokem sesel a nás verný druh George nás opet pozval do své malebné domoviny pod Nízké Tatry, abychom mu odzkouseli pevnost a výdrz nejen základu jeho chatky, ale i jeho blízkých – hlavne jeho manzelky a bratra. Tímto jim jeste jednou jménem celého MAU dekujeme;-). No dost bylo úvodu a zdvorilostí a prejdeme rovnou k akci. Odjezd byl stanoven na brzké hodiny pátecního prosluneného dne, který byl v kalendári oznacen císlicemi 20/5/05. Startu letosního rally Praha – Brezno se zúcastnily 3 vozy. Do prvního vozu se vesli tri nasi clenové. Jmenovite CL Assassinek, Vasík a Windík. Druhý vuz okupovala parta ve slození DCL Silverhand, Dr. Noha a nový nadejný clen s prezdívkou "Jehne". V Brne si pak prisedl Danda, a tak se muselo uplatnit MAU pravidlo c.11, které zní: Pokud je v automobilu ohrozováno pohodlí clenu, je nutno, aby se sluzebne nejmladsí uskromnil a vlezl si do kufru. Sice "Jehne" protestovalo, ale DCL byl nekompromisní. Posádka tretího vozu cítala na startovním poli pouze dve osoby, a to mou malickost a Mustanga. Hmm, kdyz tak o tom premýslím, lépe by to asi znelo stylem na startovním poli sedela má malickost v Mustangovi, tohle je ale mimo mísu takze zpet. Tretí vuz mel ponekud nárocnejsí trasu, a tak jeho posádka vyrázela uz ve 4 hodiny ráno, tedy o 2 hodiny dríve nez ostatní. Duvodem tohoto sebetrýznení byla nutnost nabrat jeste 2 cleny. Likvidátora v Sadské a Jásona ve Skalici u Hradce Králové. Cesta vsech vozu probíhala bez problému a nikdo si nestezoval, dokonce i jehne uz si zvyklo a nenadávalo v kufru. Na hranicích jsme se poctive usklebili, dle podobizen v pasu nebo v OP. Jehne ani nedutalo, takze ho ani celnici nelegitimovali. Proste pohoda.
Na Gergovu chatu se nakonec i pres casový náskok dostala drív posádka 1. a 2. vozu – cca o pul hodiny, takze to zas tak hrozné nebylo. Po vrelém privítání a po vzájemném ujistení, ze jsou vsichni celí, jsme spolecnými silami, nekterí pomáhali i rukama, vztycili nasí zástavu. Krásný to pohled. A hned jsme se s ní i vyfotografovali – no CL ríkal, abych napsal, ze to byl taky krásný pohled;-) Pak zacalo to, na co se vsichni nejvíce tesili - nerízená veselice. Vlastne bych krivdil, kdybych psal nerízená. Ona totiz rízená byla, a to hlavne pivkem a slivovicí. Mezi tyto hlavní aspekty se vmísil i dzus, který bedlive strezil Mustang. Padlo mnoho prípitku. Mezi ty, které bych vyzdvihnul, bylo vzpomenutí a pripití na zdraví naseho kamaráda a bratra ve zbrani Grimreapera, který z osobních duvodu nemohl dorazit. Abychom vydrzeli co nejdéle, bylo vse prokládáno vynikajícími kurecími a hovezími steaky alá Silverhand (díky jeho zlatým rucickám). Nevím jak to Vasík dokázal, ale najednou vedle neho sedela jeho prítelkyne, která bydlí asi tri kopce odtud – takhle se prý urcuje vzdálenost na Slovensku, ríkal George;-). Abstinent Likvi opet dokázal, jak je to s tou jeho averzí vuci alkoholu, a to tak dukladne, ze se po slivovici jen zaprásilo. Ostatní clenové také nezaháleli a nenechávali nic náhode. Vyvrcholením pátecního dne byl stejne jako loni kotlíkový gulásek, který pro nás pripravil Georguv bratr. Se západem slunce se rozplápolal ohýnek, který pomalu, ale jiste ukolébal celý klan do hajan. Celonocní hlídku u táboráku si vzal na starosti Silverhand a jeho nemrznoucí spacák. Druhý den ráno, prý díky mému pricinení – prý chrápu?!!tsss – se první probudil Jáson, který sel zkontrolovat jestli se táborákové hlídce dobre spí. A prý se spalo výborne ;-) Postupne se z chaty vyvalovala vsechna individua, která mírila k blízkému potucku - mimochodem ten popíral vsechny fyzikální zákony týkající recí, ze kapalina s mínusovou teplotou se mení v led – aby zde vykonala ranní hygienu. Kvalita hygieny byla vsak úmerná teplote vody. Nekterí se dokonce rozhodli radeji na dukaz vernosti svým partnerkám a manzelkám to s hygienou nikterak neprehánet, aby prípadné fanynky mohly rychle odehnat. Pak se vsak stalo neco strasného!!! Pri scítání u snídane jsme se nemohli dopocítat jednoho clena. Najednou vsichni upreli zrak na Silverhanduv kufr od auta. Byla to strasná tragédie. Nás benjamínek jehne to nezvládl. Nikdo nevedel, co delat. Vsichni byli smutní, protoze jim nekdo chce zkazit sraz. Silverhand vsak zachoval klidnou hlavu a vytáhl s kufru náradí na rostování. Bez jediného slova pochopili vsichni co mají delat. Smik smik, rízi ríz a uz se opékalo na ohnícku :)).
Z této nehody se vsichni rychle oklepali a uz si zacali serizovat ocní musku na Airsoft. Pak se konecne objevil clovek, co to organizoval. Naskákali jsem do aut a hurááá na bitevní pole. Hmm, následující dve hodinky bych nerad rozepisoval, nebot se týkají ztráty koordinace a orientace. Takze po vzájemném znovusetkání hurááá na bitevní pole. Boj se odehrával asi 60 km od naseho základního tábora. Bitevním polem se stala zrícenina jednoho starého hradu – na jméno se me neptejte, protoze si ho nepamatuji (v blízkosti Zvolena). Prostredí bylo dokonalé – temná zákoutí pro skryté a nebezpecné, ulicky smrti pro „kempery“, velké nádvorí pro sebevrahy, okna vybízející ke snipování pro ostrelovace a hlavne díry vybízející k rozbití si ciferníku pro blbce. Nastestí mezi námi nebyl zádný blbec, tudíz se vse obeslo bez zranení. Hráli jsem objektiva s bombou a zkusili jsme i okupaci. Vsem slo hlavne o to si porádne uzít, a to se myslím splnilo na 110%. Vsichni jsme do toho dali maximum svých sil, proto po konecném odpískání jsme byli rádi, ze se povezeme rovnou k táborácku s krásne vonícím jehnátkem. Nase tuzby se vyplnily a jehnátko se povedlo. Bohuzel vetsina týmu se uz nezmohla po vycerpávajícím airsoftíku k zádné porádné nocní akci. A tak si nocního zivota v baru a policejní hlídky uzili jen vyvolení. A byla tu nedele se skoro stejným scénárem jako v sobotu. Jáson opet zkontroloval spící hlídku. Individua opet zkousela teplotu potucku. Po snídaní nám vyvolení vypráveli zázitky z predeslé noci. Pak nastal cas balení. Vsichni se pripravili na odjezd. Snazili jsme se po sobe uklidit, ale nejvetsí práci odvedla Georgova manzelka. Sbalili jsme ohlodané kosti naseho bývalého clena jehnete a usporádali jsme mu pohreb u jedné z popelnic. Vsem bylo líto, ze to tak rychle uteklo. Jakmile vsak padla slova „A za rok zase tady“ vsichni prikývli a s temito slovy se vydali vstríc svým domovum.
hd2.bw stagnuje
Vázení ctenári, ac je to pro nás velice nepríjemné, musím uznat, ze hra Hidden and Dangerous ukoncila svoji pusobnost na poli pocítacových her a místo ní nastoupí zcela nový projekt. V praxi to tedy znamená, ze tento web bude v brzké dobe pozastaven. Dekuji za pochopení a nezbývá mi nic jiného, nez Vás nasmerovat na nás budoucí herní server CGM ;).
